Tre Cime je ikonický symbol Dolomit, který láká lezce již dlouho předlouho. Mezi těmi, co tomuto pokušení neodolali a vydali se vylézt na vrchol nejvyšší z těchto tří Cim, Cimu Grande, je také náš tým - Pavel Paaj Doležal a Anička Laurencová. V plánu měli ze začátku něco jiného, ale díky počasí bylo nutno zvážit možnosti a dělat rozhodnutí. Na vrchol se dostali, ale kterou cestou a proč, za jakého počasí a vůbec jaké to bylo, nám barvitě vyprávěl sám Pája. Tak si udělejte šálek kávy, čaje či nalejte pivo, pohodlně se usaďte a začtěte se! :-)
Autorem textu a fotek: Pavel Doležal
"Neřešili jsme za kolik je, ale to, abychom z toho měli dobrý pocit a zážitek z vylezené cesty a hory."
Náš plán bylo vylézt jednu z cest a to Comici-Dimai a nebo severovýchodní hranu Dibona. Neřešili jsme za kolik je, ale to, abychom z toho měli dobrý pocit a zážitek z vylezené cesty a hory. Rozhodnutí jsme nechali na ráno, aneb jak se říká „ráno moudřejší večera“.
Přijíždíme v pátek ráno - prší, ale s tím jsme počítali. V sobotu se jdeme projít k nástupům obou cest, abychom si našlápli cestu. Do té doby jsme severní stěnu viděli jen z fotek a tak jsme plný humoru. Aničku trochu humor přechází ve chvíli, kdy nám oči prvně padnou na severku. Ale i mě se na chvilku sevřel žaludek (i když doufám, že jen hlady) :-D. Přeci jen 600 metrů lezení je dost.
Takto vypadal náš rozhovor po spatření severní stěny: ;-)
P - Paaj
A - Anička
P: Tak co, těšíš se?
A: Hmm
P: Podívej, jak je ta stěna krásná!
A: Hmm
P: Kterou tedy polezeme?
A: Hmm
P: A chceš do toho jít?
A: Hmm
Po pár hodinách, co jsme se dostali k autu už zase Aňa mluví ;-)
"Rozhodnuto! Jdeme do toho!"
Odpoledne zase prší! Máme ale zjištěno od kamarádů, že v neděli bude jediný den v tomto týdnu bez deště.
Rozhodnuto! Jdeme do toho!
Vše večer balíme.
Zvoní budík! Je 5:30. Venku je 1 stupeň. Do takové zimy se mi nechce. :-(
Koukám na Aňu a v jejím výrazu je jasné, co si myslí.
Ptám se „Co je?“.
Odpověď je jednoduchá. „Bojím se!“
Snažím se jí uklidnit, že tam bude se mnou (i když asi nic moc, ale nic lepšího na výběr není). ;-)
Obléknout a jdeme! A je fakt zima! Jdeme lézt, takže hezky pěkně na lehko. V batůžku máme pouze každý goráčovku, lékárnu, dohromady 1,5 l vody, nějaké tyčky a salko v tubě (to mě vždy pomohlo).
"Píšou to přeci všude - nejezděte na Cimu v neděli! Ale co máte dělat, když si chcete splnit sen, že?"
Pod stěnu docházíme před 7h. Jo, a víte co je problém takhle v neděli, jediný hezký den na 10 dní dopředu? No samozřejmě lidi. Všichni, jako my, chtěli lézt. Píšou to přeci všude - nejezděte na Cimu v neděli! Ale co máte dělat, když si chcete splnit sen, že? ;-)
A do jaké cesty půjdeme? V té, kterou bych chtěl, je fronta už u nástupu a jelikož je trochu těžší, tak je tam pár míst, kde se to dokáže zaseknout. Nikoho tam moc nepředběhnete. Nakonec po krátkém rozhovoru s Aňou, kdy kladu otázky a rovnou si na ně sám odpovídám, navrhuji jít severovýchodní hranu. I tak je dlouhá 600m a má svou hodnotu. Vím, že Cima má jeden z nejsložitějších sestupů, a tak nechci riskovat bivak někde v jižní stěně.
"Pokaždé, když doleze na štand, tak jen pronese, že jí mrznou ruce."
Teplota pod stěnou je 4 stupně. Prvních pár délek necítím prsty. Aňa je trochu nervózní. Je to přeci jen její první taková cesta v horách. Ale je statečná. Pokaždé, když doleze na štand, tak jen pronese, že jí mrznou ruce.
Nad námi i pod námi je hodně lidí. Bohužel, někteří z nich se neumí moc chovat v takové stěně. Prolítne kolem nás pár kamenů. Naštěstí mě zasáhl jen jeden do kolene, ale nic vážného. ;-)
"Hlavně žádné zdržování! Nahoru je to daleko a hlavně to je jen půlka úspěchu."
Na štandech si přehodíme cajky, i tak jsme stejně rychlí jako dvojky, co se střídají v tahání, a pokračuji směle dál. Hlavně žádné zdržování! Nahoru je to daleko a hlavně to je jen půlka úspěchu. Ten hlavní cíl je si dát dole v Refu pivko!
V první třetině jsou menší převísky. A jak se soustředím na vše kolem, leze se mi krásně a bez nejmenších problémů. Až z toho zapomínám zakládat postupové jištění. Asi ta euforie z krásného prostředí! Také mi to hned na štandu Aňa dává pěkně najevo! Má pravdu a polepšuji se. ;-)
V této cestě, je stálého železa (skob) na 550m tolik, co dává Marťan do 30m cesty. :-D Takže potřebujete friendy! My máme ty od DMM.
"Aňa přilézá na štand úplně bílá jak smrt!"
V 6. délce Aňa přilézá na štand úplně bílá jak smrt!
Naštěstí má „jen“ hlaďák! No, štand na odpočívání jak dělaný (jak vidno na fotce)!
Natlačíme nějaké tyčky a kus salka, a vše se po chvíli zlepšuje.
V deváté délce na nás zasvítilo slunce a poprvé cítíme rozmrzající ruce a nohy!
Lezení pak odsejpá rychle. Občas nějaká tlačenice na štandech, občas si raději vytvořím vlastní z friendu.
"Na morálu to nedodá, ale frčíme nahoru!"
Ve dvou třetinách stěny se nám poštěstí vidět v přímém přenosu záchranu vrtulníkem, kdy z protější věže Cima Piccolo sundavají dva lezce ze stěny. Na morálu to nedodá, ale frčíme nahoru!
Poslední čtyři délky už ani nezouvám lezky, neb bych je neobul, jak mě bolí prsty.
Posledních 50m je společných s normálkou. Bohužel se tudy i sestupuje. A jelikož je neděle, tak je tu dav. Tudíž volím delší, za to o to horší cestu komínem. Lezky už nejsem schopen obout, tak to musí jít v teniskách.
"Podařilo se!"
Podařilo se! Vylejzám přímo u kříže!
Na něm si udělám štand a dojišťuju Aňu.
Je 15:50 a jsme tu!!!!
Půl úspěchu hotový!
Nezbytné foto na vrcholu a rychle dolů! Nechci to tady hledat za tmy!
"Bohužel se rozhodl, že je bude učit slaňovat právě tady."
Hned po prvních cca 100 metrech narazíme na štandu na "vůdce", který normálkou vytáhl na Cimu dvě osoby, které s lezením neměly nic společného. Bohužel se rozhodl, že je bude učit slaňovat právě tady. A tady není slaňování žádný med! Nic, kde bych chtěl vést kurzy!
"Naštěstí jen mlha. Ale tu prostě nechcete v jižní stěně mít, když cestu dolů jen tušíte."
Díky tomu se vytvořila docela velká fronta. A jak to tak bývá, v takových situacích se většinou zkazí počasí. A nám se co? Zkazilo! Naštěstí jen mlha. Ale tu prostě nechcete v jižní stěně mít, když cestu dolů jen tušíte.
Dáváme to do hromady s dvěma frantíkama a špatnou angličtinou (na všech stranách) jim vysvětlujeme, jak budeme slaňovat, abychom ušetřili čas. Občas se lano někde zasekává, občas tak zamotává, že mám chuť jej rozřezat a hodit do údolí!
"Po 14hodinách dole!"
Ale přesně ve 21h, těsně se tmou, docházíme do toho našeho vytoužené refugia na pivo! ;-)
Po 14hodinách dole! Z toho 13h ve stěně! ;-)
Hladoví, ale šťastní!
Já o to víc, že se nic nestalo. Venku je mlha a není ani kousíček z té naší Cimi vidět.
Když se "vypotácíme" z Refugia, tak mlha už není. Díky tomu vidíme hodně čelovek v celé stěně Cima Grande. Na dálku jim přejeme šťastný sestup. Kolem půlnoci začíná pršet. Snad se všichni dostali dolů!
"Chce to dobré vybavení, mít nalezené nějaké vícedélky a nepodceňovat počasí."
Co napsat závěrem? Cesta není nijak extrémně těžká lezecky, ale to, že lezete osmy na překližce, kde je jištění po metru, vám nezaručí úspěch. Je to lezení v horách, jištění málo, někdy vůbec. Počasí se může během chvilky natolik změnit, že z krásného lezení se může stát boj o holý život. Chce to dobré vybavení, mít nalezené nějaké vícedélky a nepodceňovat počasí.
Občas jsem byl trochu nekompromisní - vid Aňo! Ale dostali jsme se dolů včas a v pořádku! Na to, že Aňa takovou horskou vícedélku lezla poprvé, tak to vše zvládla a musím ji tímto poděkovat a pochválit jak makala a vše dělala na 100%. Klobouk (nebo raději přilbu) dolů Aňo!
Toť vše z našeho výletu, více třeba u piva pod skalama nebo na stěně! ;-)
A díky Sambaru a Cétéčku za matroš! ;-)
